Češi sice patří k evropským rekordmanům v třídění, tuzemské firmy ale v oblasti odpadového hospodářství stále přešlapují. Kromě opožděné legislativy scházejí kapacity na zpracování přebytečného odpadu, který se navíc mnohdy nedaří recyklovat.
Češi sice patří k evropským rekordmanům v třídění, tuzemské firmy ale v oblasti odpadového hospodářství stále přešlapují. Kromě opožděné legislativy scházejí kapacity na zpracování přebytečného odpadu, který se navíc mnohdy nedaří recyklovat. Částečně za to mohou vztahy česko-německého průmyslu, jak minulý týden zaznělo v panelové diskuzi na konferenci Cirkulář Chytré recyklace pořádané Asociací informačních technologií a telekomunikací a kolektivními systémy REMA.
„Stali jsme se přepracovací kapacitou Spolkové republiky Německo,“ řekl Patrik Luxemburk, jednatel společnosti Stabilplastik, která vyrábí přepravní palety z recyklovaných plastů. „Česko je z osmdesáti procent závislé na dovozu pro průmysl ze zahraničí. To množství materiálů, které končí předčasně, a dovoz nových surovin, to je lineární ekonomika,“ dodal.
Německo je přitom pro českou ekonomiku klíčovým obchodním partnerem. Míří tam zhruba třetina veškerého vývozu, přičemž dvacet procent celého exportu připadá výhradně na auta a na autodíly, ukazuje databáze mezinárodního obchodu OEC. Nicméně kvůli zvýšené poptávce po surovinách, ze kterých pak vzniká přebytečný odpad, se v Česku nestíhá recyklovat, uvedl Luxemburk.
Tuzemská poptávka po recyklaci odpadů přitom roste, napomáhá k tomu legislativa Evropské unie o oběhovém hospodářství z roku 2018. Stát tak letos obcím zvýšil poplatek za ukládání odpadů na skládky z pěti set na osm set korun za tunu. Když budou dostatečně třídit, za využitelné odpady zaplatí pouze pět set korun.
„Pro rok 2021 je možné slevu využívat do výše dvou set kilogramů uloženého na skládku na obyvatele,“ vysvětlil pro deník E15 mluvčí ministerstva životního prostředí Ondřej Charvát. Obec s tisícem obyvatel, která uloží dvě stě tun odpadu na skládku, tak v rámci třídicí slevy dohromady zaplatí sto tisíc korun.
Česko v reakci na unijní výzvy směřuje k tomu, aby v roce 2025 recyklovalo veškerý komunální odpad z 55 procent. Pro srovnání, zatím se v tuzemsku zpracovává 39 procent odpadů k recyklaci a 46 procent se skládkuje.
Zvýšení poplatku za skládkování však přichází se zpožděním, od roku 2009 se totiž tento poplatek neměnil. Skládkování tak bylo dlouhodobě nejlevnějším způsobem odstraňování komunálních odpadů. „Takže jakou motivaci měli ti, kteří s tím odpadem nakládali, aby s ním dělali něco jiného? Žádnou. Dělali to, co pro ně ekonomicky mělo smysl a bylo legální,“ dodal během diskuze Ladislav Trylč, vedoucí oddělení zpětného odběru ministerstva životního prostředí.
Dosažení uhlíkové neutrality je u velkých hráčů během na dlouhou trať a v praxi zatím nefunguje, uvedl generální ředitel společnosti REMA David Vandrovec „Máme novou představu o fungování této oblasti, ale bohužel zaznamenáváme jen vzrušené diskuze,“ řekl Vandrovec.
V Česku chybějí přepracovatelské kapacity, takže se odpady mnohdy nedaří zrecyklovat. Materiálovým recyklátorům se to podle Vandrovce ani finančně nevyplatí. „Ti, kteří se do toho pustí, nemají jistotu slušné návratnosti. A brzdí se i využití toho, co se roztřídí,“ připomněl. „Pro recyklátory je důležité, aby věděli, jestli lze ty materiály recyklovat. Je tedy třeba nastavit pravidla pro výrobce, jak by to měli dělat,“ doplnil.
Podobné stanovisko zastává i Luxemburk. „Díky zvýšeným poplatkům se část odpadu odkloní, ale kam s ním? Sice se ty ryby někam odkloní, ale nejsou rybníky,“ uvedl Luxemburk.
„Zdražme primární zdroje a zvyšme odpovědnost výrobců nějakou finanční penalizací, popřípadě finanční bonifikací. Kdyby se u telefonů dával zálohovací poplatek dvě stě korun, tak by za pět telefonů dostali tisíc korun. Co je drahé, s tím se neplýtvá,“ dodal.
Od července platí v Česku poplatek pro výrobce a dodavatele za uvedení vybraných výrobků na trh. „Ekologicky balené nebo vyráběné výrobky se mohou zlevnit, za ty neekologické zaplatí firmy více,“ uvedl Charvát za rezort životního prostředí.
„Cílem ekomodulace je motivovat výrobce i dodavatele, aby jejich výrobky plnily ekologické nároky už ve fázi výroby a při balení. Pokud si firmy chtějí udržet konkurenceschopnost, budou se novým pravidlům muset přizpůsobit,“ doplnil mluvčí.
Recyklované suroviny však nemají výrazný dopad na konečnou cenu pro spotřebitele, uklidnil Luxemburk. „Jsou to jednotky, maximálně desítky haléřů na jeden obal. Lidé to ale poznají v tom, že zaplatí méně za odpady – když půjdou třídit,“ uvedl.
Finance jako motivátor k recyklaci jsou však z dlouhodobého hlediska nefunkční, namítl Vandrovec z Remy. „Musíme dát lidem vnitřní důvod. Pokud odpady budeme vyvážet ven, výrobky z nich bude vyrábět někdo jiný. V Česku to nebude,“ zdůraznil.
Zdroj: e15.cz, https://www.e15.cz/byznys/krize-odpadu-v-cesku-se-prohlubuje-i-kvuli-nemeckemu-prumyslu-recyklace-nefunguje-1383929
