ČAOH: Informace k novému zákonu o přestupcích

Od 1. července 2017 je v účinnosti nový zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „zákon o přestupcích“), který je výsledkem dlouho chystané reformy správního trestání. V řadě ohledů se tento zákon nechal inspirovat trestním právem, například řeší trestnost pokusu přestupku a odpovědnost tzv. nepřímého pachatele, definuje pojem spolupachatel nebo vymezuje okolnosti vylučující protiprávnost jako je přípustné riziko.

Zásadní změnou je, že pod pojem přestupek již nespadají jen přestupky fyzických osob, ale nově rovněž dosavadní správní delikty právnických osob a podnikajících fyzických osob.

Zákon o přestupcích je obecnou normou, která upravuje jednotně podmínky odpovědnosti za přestupky, druhy správních trestů a ochranných opatření a zásady jejich ukládání a rovněž postup v řízení o přestupku. V jednotlivých „složkových“ zákonech (např. zákon o integrované prevenci, zákon o odpadech atd.) jsou vymezeny zejména konkrétní přestupky, tedy jejich skutkové podstaty.

Odpovědnost právnických osob a podnikajících fyzických osob

Odpovědnost právnických osob za přestupek je založena na tzv. objektivní odpovědnosti (odpovědnost za výsledek, při níž není požadováno, aby jednání osoba zavinila). Právnická osoba je podle zákona o přestupcích pachatelem, jestliže k naplnění znaků přestupku

- došlo jednáním fyzické osoby, jejíž jednání je právnické osobě přičitatelné (např. statutární orgán nebo jeho člen, zaměstnanec při plnění svých úkolů nebo fyzická osoba plnící úkoly právnické osoby – taxativně stanoveno v § 20 odst. 2),

- jednáním byla porušena právní povinnost uložená právnické osobě,

- a to při činnosti právnické osoby, v přímé souvislosti s její činností nebo k jejímu prospěchu nebo v jejím zájmu.

U objektivní odpovědnosti je možná liberace, tedy možnost se odpovědnosti zprostit. A to podle § 21 prokázáním, že právnická osoba vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Na druhé straně se ale odpovědnosti zprostit nelze, pokud ze strany právnické osoby nebyla vykonávána povinná nebo potřebná kontrola nad konkrétní fyzickou osobou, jejíž jednání je přičitatelné právnické osobě, nebo nebyla učiněna nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení přestupku.

Odpovědnost podnikajících fyzických osob je založena na obdobných principech (§ 22 a 23).

Promlčení přestupků

Uběhnutím promlčecí lhůty zaniká odpovědnost za spáchání přestupku (§ 29). V zákoně o přestupcích je upravena obecná promlčecí lhůta 1 rok a pro závažnější přestupky, u kterých je horní hranice pokuty alespoň 100 000 Kč, pak odpovědnost za přestupek zaniká za 3 roky.

Promlčecí lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku. Zákon o přestupcích upravuje rovněž přerušení běhu této lhůty, např. okamžikem oznámení o zahájení řízení o přestupku. Přerušením začne běžet promlčecí lhůta nová (§ 32). Pro případ, kdy se promlčecí lhůta přerušuje (a tedy vlastně prodlužuje), upravuje zákon hranici pro úplný zánik odpovědnosti. Odpovědnost pak zanikne nejpozději 3 roky od spáchání přestupku a u závažnějších přestupků s horní hranicí pokuty alespoň 100 000 Kč nejpozději 5 let od spáchání.

Správní tresty

Zákon o přestupcích (§ 35) zná následující druhy správních trestů:

-          napomenutí,
-          pokuta,
-          zákaz činnosti,
-          propadnutí věci nebo náhradní hodnoty,
-          zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

Nový správní trest „zveřejnění rozhodnutí o přestupku“ se týká výroku rozhodnutí po nabytí právní moci. Zveřejnění se bude provádět ve veřejném sdělovacím prostředku a vyvěšením na úřední desce správního orgánu. Tento trest lze uložit právnické nebo podnikající fyzické osobě, ale pouze, stanoví-li tak zákon. Vzhledem ke skutečnosti, že tento trest představuje zásah do dobré pověsti právnických a podnikajících fyzických osob, musí správní orgán při ukládání trestu dbát na to, aby byl přiměřený povaze a závažnosti přestupku. Lze očekávat, že pokud bude tento správní trest využívaný v praxi, bude pro svůj „stigmatizující“ charakter působit výrazně odstrašujícím způsobem. Obdobný trest (uveřejnění rozsudku) již stanoví také zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.

Podrobně se zákon o přestupcích zabývá skutečnostmi, k nimž správní orgán zejména přihlíží při ukládání správního trestu, demonstrativně jsou v zákoně uvedeny také okolnosti přitěžující (např. opakované spáchání přestupku) a polehčující (např. napomáhání k odstranění škodlivého následku přestupku). Pokud budou splněny podmínky, může správní orgán jít i pod dolní hranici pokuty v rámci mimořádného snížení pokuty (§ 44).

Zákon o přestupcích rovněž počítá s upuštěním a podmíněným upuštěním od uložení správního trestu (§ 42 a § 43), kdy například lze upustit od potrestání, pokud vzhledem k okolnostem postačí k nápravě pachatele samotné projednání přestupku. V případě podmíněného upuštění se pachateli navíc uloží, aby nahradil způsobenou škodu, pokud tak neučiní, trest mu bude uložen.

Zvláštní důvod pro upuštění od uložení správního trestu za přestupek spáchaný provozovatelem zařízení upravuje zákon o integrované prevenci, a to jestliže pachatel přestupku zajistí odstranění následků porušení povinnosti, přijme faktická opatření zamezující dalšímu trvání nebo obnově protiprávního stavu a uložení správního trestu by vzhledem k nákladům na učiněná opatření vedlo k nepřiměřené tvrdosti.

Záruka za splnění povinnosti

Pokud má správní orgán důvodné podezření, že se obviněný z přestupku bude vyhýbat potrestání nebo náhradě škody, může za podmínek upravených v § 83 vydat rozhodnutí o uložení záruky za splnění povinnosti. Jedná se o záruku za splnění takové povinnosti, která by mohla být uložena v řízení o přestupcích, typickým příkladem bude zajištění pokuty. Důvodová zpráva k návrhu zákona o přestupcích (sněmovní tisk 555) uvádí využití záruky například v případě, kdy by se právnická osoba vyhýbala placení pokuty transakcemi s vlastním majetkem. Možná je také nepeněžitá záruka (například zajištění věcí, nemá-li osoba dostatek peněžních prostředků apod.).

Pokud pominou důvody, správní orgán rozhodnutí o uložení záruky zruší a vrátí ji. Záruku je možné uložit i osobě pouze podezřelé ze spáchání přestupku a lze ji uložit i formou příkazu (popřípadě i příkazového bloku).

Zákaz zrušení, zániku a přeměny právnické osoby

Ve snaze zabránit právnické osobě, aby se vyhnula potrestání účelovým zánikem, stanoví zákon o přestupcích výslovně, že odpovědnost za přestupek přechází na právního nástupce této osoby (§ 33). Stejně tak v případě, kdy by nebyla uhrazena pravomocně uložená pokuta, přechází povinnost ji zaplatit na právního nástupce (§ 102).

V § 84 zákon o přestupcích upravuje zajišťovací prostředek týkající se zrušení, zániku a přeměny právnické osoby, jehož cílem je zabránit situaci, kdy by se obviněná právnická osoba chtěla vyhnout přestupkovému řízení. Pokud bude důvodné podezření, správní orgán rozhodne o zákazu zrušení, zániku nebo přeměny obviněné právnické osoby. O tomto rozhodnutí správní orgán uvědomí příslušný veřejný rejstřík nebo jiný zákonem určený rejstřík, registr nebo evidenci právnických osob, které pak přeměnu nebo zrušení nezapíší ani neprovedou výmaz dané právnické osoby. Podobné ustanovení obsahuje rovněž zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Takto významný zásah do postavení obviněné právnické osoby samozřejmě nesmí být zjevně nepřiměřený povaze a závažnosti přestupku, ze kterého je právnická osoba obviněna.   

Závěr

Zmíněny byly jen některé vybrané aspekty nového zákona o přestupcích, které lze považovat za podstatné pro správní trestání právnických osob a podnikajících fyzických osob. Vzhledem k tomu, že přijetí nového zákona o přestupcích je v oblasti správního trestání přelomovou událostí, ukáže až aplikace zákona v praxi, které instituty budou efektivní.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz), http://www.caoh.cz/odborne-clanky-a-aktuality/caoh-informace-k-novemu-zakonu-o-prestupcich.html